Genová léčba restenózy po koronárních intervencích

Cor Vasa 2001, 42(1):41-46

Genová léčba restenózy po koronárních intervencích

Michael Aschermann^1,*, Ondřej Aschermann², Tomáš Kovárník¹: ¹ II. interní klinika Všeobecné fakultní nemocnice a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy; ² Nemocnice Na Homolce, Praha, Česká republika

Přes 20 let klinických zkušeností a rozsáhlý výzkum v oblasti vaskulární biologie zůstává restenóza po koronárních intervencích hlavní limitací těchto metod - nacházíme ji u 20-50 % nemocných, většinou do 6 měsíců po provedeném výkonu. V prevenci restenózy byla vyzkoušena řada léků: antikoagulancia, antiagregancia, vazodilatační látky, včetně ACE-inhibitorů a blokátorů kalciových kanálů, hypolipidemika, antiproliferativní látky i rybí tuky. Všechny uvedené látky nevykázaly v klinických studiích příznivý účinek na výskyt restenózy. K poklesu restenózy došlo pouze po implantacích koronárních stentů, i tak se však vyskytuje u 15-30 % nemocných. Rozvoj metody genové léčby se proto stal nadějí pro ovlivnění procesu neointimální proliferace, přestože víme, že je pouze jedním z faktorů, které ke vzniku restenózy vedou. Genová léčba je definována jako změna genové výbavy buněk třemi možnými způsoby: vložením chybějícího genu, vložením upraveného genu nebo vložením léčebně aktivního genu. Genová léčba v arteriálním systému je definována jako vložení (transfekce) cizího genu (transgenu) do buněk cévní stěny. Cílem genové léčby v prevenci restenózy je inhibice procesu neointimální proliferace, především buněk hladkého svalstva medie.
Tři hlavní oblasti výzkumu genové léčby restenózy představují: 1. výběr vektorů, které tento léčebný gen mohou přenést do cílové buňky, 2. výběr potencionálně léčebného produktu genu, který bude exprimován ve stěně cévní, 3. konstrukce katetrů, které umožní aplikaci vektoru do cílových buněk stěny cévní. K přenosu léčebných genů (DNK) je užívána řada vektorů, které lze rozdělit do tří skupin: vektory virové, nevirové a kombinované. Jako virové vektory jsou používány retroviry, adenoviry, lentiviry a tzv. adeno-asociované viry. Produkty exprese genů, které mohou působit na proces restenózy se dělí podle cíle, na který působí: proliferace buněk, migrace buněk, inhibice tvorby trombu a léčebná reendotelizace. K lokální aplikaci genových vektorů je užívána řada metod a katetrů. Všechny prokázaly, že přenos je možný, ale většina z nich měla velmi malou účinnost. V současné době probíhá intenzivní výzkum možností využití metod genové léčby. V experimentálních pracích byla řada metod účinných, jejich aplikace do klinického využití však vyžaduje vyřešení řady závažných problémů, které praktické použití genové léčby zatím neumožňují.