Chirurgická léčba infekční endokarditidy

Cor Vasa 2000, 41(7):322-327

Chirurgická léčba infekční endokarditidy

Jaroslav Hejnal^1,*, Jan Pirk¹, Petr Pavel¹, Eva Koudelková²: ¹ Klinika kardiovaskulární chirurgie; ² Klinika kardiologie, Institut klinické a experimentální medicíny, Praha, Česká republika

Cíl:
Na základě retrospektivní studie posoudit podíl některých faktorů na výsledcích chirurgické léčby infekční endokarditidy.
Soubor nemocných a metodika: Podklad pro hodnocení tvoří 71 nemocných s infekční endokarditidou léčených chirurgicky. Věkový průměr nemocných byl 48,4 let s převahou mužů (57/14). Nejčastěji byla postižena aortální chlopeň (38×) a mezi nemocnými převažovala nativní forma endokarditidy nad protézovou (67/4). Téměř u 50 % nemocných se jednalo o aktivní fázi infekce.
Nejčastějším vyvolávajícím agens byly streptokoky (38 %) a stafylokoky (29 %). Indikací k operaci byla nejčastěji přítomnost vegetací (45 %), dále srdeční nedostatečnost (36,7 %), septický stav (25,3 %) a embolizace (15,5 %), nezřídka ve vzájemné kombinaci. Při operaci byla nejčastěji užita náhrada mechanickou protézou (62×), bioprotéza byla užita u 7 nemocných, homotransplantát u 4 a 6× byla provedena plastika mitrální chlopně. U 7 nemocných s paraaortálním abscesem byla současně provedena plastika anulu, 4× byl výkon doplněn aortokoronárním bypassem a 6× trikuspidální plastikou.

Výsledky:
Z funkčního hlediska došlo po operaci k významnému přesunu ze stupňů III a IV do stupně I a II podle klasifikace NYHA u převážné většiny operovaných. K reoperaci bylo indikováno 9 nemocných, z toho 4 pro recidivu endokarditidy a 5 pro dysfunkci náhrady. Po primární operaci zemřeli 2 nemocní (2,8 %) a po reoperaci další 2 operovaní. Celková mortalita tak dosáhla 5,6 %.

Závěr:
Chirurgická léčba infekční endokarditidy ve fázi život ohrožujících komplikací významně rozšiřuje léčebné možnosti. Získané zkušenosti opravňují autory k závěru, že užití mechanických protéz je přijatelnou alternativou při chirurgické léčbě infekční endokarditidy.