Současný pohled na patofyziologii srdečního selhání

Cor Vasa 2000, 41(4):178-184

Současný pohled na patofyziologii srdečního selhání

Kateřina Nováčková^*, Michael Aschermann: II. interní klinika Všeobecné fakultní nemocnice a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, Praha, Česká republika

V přehledném článku je podán souhrn současných názorů na patofyziologii srdečního selhání. Kromě Frankova-Starlingova mechanizmu jsou významnými faktory neurohumorální aktivace, cytokiny a srdeční remodelace. Podrobně je uveden význam aktivace sympatického nervového systému a mechanizmů, které k jeho aktivaci vedou (mj. atriální baroreflex a kardiopulmonální reflex), dále se sympatikem úzce propojeného systému renin-angiotenzin-aldosteron. Diskutována je účast natriuretických peptidů, zmíněna je také úloha arginin-vazopresinu, neuropeptidu Y, vazoaktivního intestinálního peptidu, "calcium gene related" faktoru a eikosanoidů. V poslední době je v patofyziologii srdečního selhání stále významnější role připisována cytokinům, které se účastní především v procesu progrese selhání. K těmto cytokinům patří především endotelin-1, tumor necrosis faktor-" a interleukin-6.
Maladaptivní remodelace myokardu přispívá u srdečního selhání především ke zhoršení systolické funkce komor a ke snížení jejich poddajnosti. Změny, které charakterizují srdeční remodelaci, představují hypertrofie myokardu, apoptóza, dysbalance mezi syntézou a degradací extracelulární matrix a alterovaný fenotyp - reindukce fetálních genů. Všechny uvedené procesy jsou v současné době velmi podrobně studovány a je jisté, že jejich poznání může otevřít nové možnosti v léčbě tohoto závažného onemocnění.