Cor Vasa 2000, 41(1):14-18
Význam charakteristik lokálního elektrogramu pro vedení katetrizační ablace komorové tachykardie po infarktu myokardu
- Klinika kardiologie, Institut klinické a experimentální medicíny, Praha, Česká republika
Úvod do problematiky:
Konvenční mapovací a stimulační techniky jsou stále považovány za základní předpoklad pro katetrizační ablaci komorových tachykardií po infarktu moykardu, a to navzdory rychlému rozvoji nových technologií a jejich potenciálu zpřesnit určení kritické zóny pomalého vedení v reentry okruhu. Optimální strategie katetrizační ablace za využití specifických rysů lokálního endokardiálního signálu zůstává spornou.
Cíl studie:
Cílem studie bylo popsat retrospektivně charakteristiky lokálních komorových elektrogramů z míst úspěšné radiofrekvenční katetrizační ablace.
Metody:
Studovaný soubor tvořilo 20 nemocných (18 mužů, 2 ženy, průměrný věk 62 +/- 9 let), kteří měli setrvalou monomorfní komorovou tachykardii (průměrná délka cyklu 359 +/- 63 ms) ł 1 měsíc po akutním infarktu myokardu. Dva 6F čtyřpolární elektrodové katetry byly zavedeny přes pravou femorální žílu a umístěny v pravé komoře a napříč trikuspidální chlopní k záznamu elektrogramu Hisova svazku. Po indukci komorové tachykadie byl přes femorální tepnu zaveden řiditelný ablační katetr retrográdně do levé komory. Místa vhodná pro katetrizační ablaci byla vybírána primárně na základě aktivačního mapování.
Výsledky:
Akutní úspěšnosti radiofrekvenční ablace, definované jako přerušení klinické tachykardie s nemožností její indukce, bylo dosaženo u 13 pacientů (65 %). Nebyl přitom shledán žádný významný rozdíl v průměrné délce cyklu komorové tachykardie mezi pacienty s úspěšným a neúspěšným výkonem (384 +/- 72 vs. 330 +/- 46 ms). Trvání lokálního endokardiálního signálu na místech úspěšné a neúspěšné ablace bylo rozdílné (195 +/- 59 ms oproti 122 +/- 13 ms, p < 0,02). Lokální aktivace v místech úspěšné ablace předcházela začátek komplexu QRS o 65 +/- 28 ms, zatímco v místech neúspěšné ablace o 16 +/- 12 ms (p < 0.0001). Ještě důležitější bylo, že kombinace obou charakteristik lokálního elektrogramu (tj. buď časná presystolická aktivita ł 50 ms nebo trvání lokálního elektrogramu ł 140 ms) předpovídala úspěch výkonu u všech 13 nemocných.
Závěry:
Kombinace dvou charakteristik lokálního endokardiálního signálu, tj. jeho časný začátek a prodloužené trvání, se zdá být přijatelným vodítkem pro radiofrekvenční katetrizační ablaci komorové tachykardie v období po infarktu myokardu. Obě charakteristiky se mohou ukázat zvlášť užitečnými v případech, kdy je nemožné dosáhnout stimulace z místa potenciální ablace, a potvrdit tak jeho vhodnost pomocí speciálních stimulačních technik.
Keywords: Komorová tachykardie Infarkt myokardu Endokardiální katetrizační mapování Radiofrekvenční katetrizační ablace
Published: January 1, 2000 Show citation