Cor Vasa 2009, 51(7-8):507-512 | DOI: 10.33678/cor.2009.126

Levosimendan v léčbě akutního srdečního selhání - zkušenosti z kardiologické kliniky

Roman Miklík^*, Jiří Pařenica, Marian Felšöci, Martin Poloczek, Ondřej Toman, Jindřich Špinar, Tomáš Brychta

Interní kardiologická klinika, Fakultní nemocnice Brno a Lékařská fakulta Masarykovy univerzity, Brno, Česká republika

Úvod: Akutní srdeční selhání je závažným klinickým stavem s uváděnou hospitalizační mortalitou 5-15 % a roční mortalitou 30 %. Etio-logicky provází nejčastěji dekompenzovanou chronickou ischemickou chorobu srdeční a akutní koronární syndromy, dále kardiomyopatii, hypertenzní krizi, arytmie, chlopenní vady a další. Od roku 2005 používáme na naší klinice v léčbě akutního srdečního selhání také levosimendan, který působí na srdeční myokard pozitivně inotropně a lusitropně a na koronární i periferní tepny má vasodilatační účinky. Klinicky zvyšuje srdeční výdej, diurézu, snižuje tlak v zaklínění, zlepšuje subjektivní obtíže pacienta.
Cíl práce a metodika: Zhodnotit profil pacienta s akutním srdečním selháním, kterému je aplikován levosimendan, průběh hospitalizace a krátkodobý i dlouhodobý výsledek. Použili jsme analyzované údaje z chorobopisů, údaje o mortalitě jsme zjistili v Ústavu zdravotnických informací a statistiky České republiky, nebo z nemocničního systému. Použili jsme běžné statistické testy, Kaplanovu-Meierovu analýzu přežití.

Výsledky: V letech 2005-2007 jsme levosimendan indikovali 5,8 % pacientů s akutním srdečním selháním, u kterých nevedla konvenční terapie furosemidem (100 %) a/nebo nitráty (28,9 %), i přes častou podporu katecholaminy (68,8 %), ke stabilizaci stavu. Indikováni byli zejména pacienti s akutním koronárním syndromem (36,0 %) a dekompenzovanou chronickou ischemickou chorobou srdeční (30,9 %). V průběhu let klesal podíl aplikací u de novo akutního srdečního selhání a akutního koronárního syndromu; naopak narůstal u pacientů s akutní dekompenzací srdečního selhání a dilatační kardiomyopatií. Průměrná doba aplikace byla 28,8 hodin (11-69) a frekvence podání úvodního bolusu klesla na pouhých 7 % v roce 2007. Pouze u 3,1 % pacientů byla infuze levosimendanu předčasně ukončena. Hospitalizační mortalita byla 22,3 %, roční mortalita 46,5 %. Nebyl rozdíl v úmrtnosti pacientů s akutní dekompenzací srdečního selhání, de novo akutním srdečním selháním a akutním koronárním syndromem.

Závěr: Autoři popisují své tříleté zkušenosti s aplikací levosimendanu. V průběhu let poklesl počet aplikací u akutního koronárního syndromu a de novo akutním srdečním selháním, naopak se dává přednost dekompenzaci chronického srdečního selhání. Roční mortalita u pacientů s de novo akutním srdečním selháním, akutní dekompenzací srdečního selhání a vybranou podskupinou s akutním srdečním selháním, se mezi sebou významně neliší. Při respektování kontraindikací pro podání levosimendanu, které jsou rozebrány v diskusi, je podle autorů oprávněné a bezpečné tento lék indikovat i u akutních koronárních syndromů s de novo projevy srdečního selhání.

Klíčová slova: Akutní srdeční selhání; Levosimendan; Mortalita

Zveřejněno: 1. červenec 2009  Zobrazit citaci