Sesterská sekce - BIVENTRIKULÁRNÍ STIMULACE U NEMOCNÝCH S POKROČIILOU FORMOU SRDEČNÍHO SELHÁNÍ
V posledních letech jsou indikováni nemocní s pokročilou formou chronického srdečního selhání k tzv. biventrikulární stimulaci. Jde o nemocné s těžkou dysfunkcí levé komory, poruchou nitrokomorového vedení vzruchu a funkční klasifikací NYHA III a IV (hemodynamická indikace). Cílem je resynchronizace kontrakce levé komory s pravou a z toho plynoucí zlepšení hemodynamické situace. Standardní síňokomorová dvoudutinová stimulace je rozšířena na stimulaci tříelektrodovou, přičemž je navíc zavedena speciální elektroda ke stimulaci levé komory. Tuto elektrodu nejčastěji zavádíme do jedné z větví koronárního sinu, je možno ji zavést i z přístupu epikardiálního v rámci kardiochirurgického výkonu. Technika biventrikulární stimulace je složitá a časově náročná. Náročnější je i péče o tyto nemocné po implantaci.
Uvádíme zkušenosti s 20 nemocnými (16 mužů, 4 ženy, průměrný věk 59,7 ± 8,6 roku), kterým byla na našem pracovišti implatována od června 1999 do června 2001 biventrikulární stimulace v rámci primoimplantace při sinusovém rytmu. Po implantaci u nich došlo k významné změně EKG křivky se zúžením QRS komplexu (191 ± 16 na 149 ± 9 ms). Tito nemocní vyžadují intenzivnější péči, a to jednak z hlediska základního onemocnění a jednak pro větší riziko poruchy stimulace (dislokace elektrody, stimulace bránice aj.).
Zveřejněno: 1. prosinec 2002 Zobrazit citaci